Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové,

myslím, že všichni se shodneme na tom, že dluhy se mají platit. Že dokonce dluhy se musí platit. Nesplácení dluhů je určitě forma bezpráví na věřitelích. Stát by měl vytvářet prostředí a zasazovat se o to, aby se dluhy platily. Ale jak už zde bylo řečeno, ta realita není úplně černobílá. To heslo „dluhy se mají platit“ nabývá poněkud jiných rozměrů ve chvíli, kdy stát selže a vytvoří prostředí, v němž se to vytváření dluhů a jejich vymáhání stane určitým byznysem, který je protkaný bohužel i politickou korupcí.

Dovolte mi, abych připomněl, že heslo „dluhy se mají platit“ měl v oblibě bývalý prezident Miloš Zeman. Už ale nahlas neříkal, že jeho prezidentskou kampaň sponzorovali problematičtí, predátorští exekutoři. Vzpomeňme si na deníček bývalého předního představitele politického hnutí ANO, pana poslance Faltýnka, ve kterém si poznamenával tučné miliardové vymahačské zakázky od veřejných podniků. Nebo si vzpomeňme na příběh politika Pavla Němce, který nejprve jako poslanec exekutorský byznys v podstatě stvořil, později si ho jako ministr nastavil a nakonec, když odešel z politiky, v něm podnikal, a možná tak činí dodnes. To jsou jen střípky z toho politického panoptika a obludného systému, jehož cílem nebylo až tak spravedlivě dluhy vymáhat, ale často i dlužníky vytvářet, vydělávat na nich a v konečném důsledku je ožebračovat.

Stát selhal, když prostřednictvím tendenčních úředníků na Ministerstvu spravedlnosti dlouhou dobu záměrně udržovat naprosto neadekvátně vysoké odměny advokátům a exekutorům, dokonce několikanásobně vyšší, než byly v Německu. Tuto praxi dokonce kritizoval, teď si přesně nevzpomínám, jestli to byl Nejvyšší správní soud, nebo dokonce i Ústavní soud. Stát také selhal, když toleroval neregulované drobné půjčky poskytované za nemorálních podmínek. Právní vakuum v oblasti drobných půjček umožnilo nebankovním společnostem rozvinout neférové nebo přímo protiprávní praktiky, jejichž cílem bylo maximalizovat zisk ze selhání klienta. Stát selhal znovu, když toleroval obcházení soudů prostřednictvím rozhodčího řízení a jiných institutů. Stát selhal, a selhává, když umožňuje volný trh s exekucemi, jinými slovy privatizaci výkonu státní moci v oblasti exekučního vymáhání, která vedla ke vzniku klientelistických vazeb některých exekutorů s politikou. Říkám některých, neházím je všechny do stejného pytle. A mohl bych dál pokračovat.

Příběh toho našeho půjčkového a exekučního byznysu je bohužel dalším z tragických příběhů klientelistického kapitalismu u nás a je příběhem korupčního propojení byznysu s politikou, jehož náklady v konečném důsledku nese celá společnost. To jsem se tady snažil ukázat. Výsledkem je dluhová epidemie nebývalých rozměrů, na kterou doplácí nejen věřitelé, poctiví věřitelé, dlužníci, ale v konečném důsledku každý občan ČR. Chybná strategie státu, která vyhovovala především predátorskému druhu exekutorů, způsobila propad lidí do šedé ekonomiky a jejich vyřazení z legálního ekonomického života. A náklady zase nese opět celá společnost.

Ale abych byl korektní, musím také říci, že v posledních zhruba 10 letech se už díky té neúnosné situaci a tlaku neziskových organizací začaly dít určité změny a části politické reprezentaci se podařilo prosadit různé důležité legislativní návrhy, které celý obludný systém do určité míry narovnávají. Ty největší zhůvěřilosti, jako například dluhy nezletilých, již odstranily. Jedním z nich je i insolvenční zákon a samozřejmě jeho novely.

Jsem přesvědčen o tom, že tento zákon správným způsobem narovnává právní prostředí, a to takovým způsobem, aby se situace exekuční epidemie dále určitým způsobem zlepšovala. Je v zájmu všech, aby dlužníci vstupovali do insolvence. Vstup do insolvence má řadu výhod pro věřitele i společnost:  zlepšuje se průměrné uspokojení pohledávek věřitelů, zlepšuje se uspokojení dluhů na výživném, zlepšují se náhrady z úmyslného trestného činu, zmenšuje se nárůst dluhů, dále se zmenšuje finanční a administrativní zátěž pro zaměstnavatele a zlepšuje se i to, že se dlužníci dostávají z té šedé ekonomiky.

Dnes tady před námi leží novela insolvenčního zákona, ta prošla intenzivní diskusí na úrovni ministerské přípravy, za to děkujeme, i když EU musela zatlačit. Dále prošla důležitou debatou a dlouhými debatami na úrovni Poslanecké sněmovny. To už tady také bylo zmíněno. Řekl bych, že je určitým kompromisem různých zájmových skupin. Věřím, že hlavní bod novely, tedy zkrácení insolvenčního období z 5 na 3 roky, je opodstatněné a může napomoci řešit patové situace. Novela ale nejen usnadňuje vstup do oddlužení, ale zároveň zpřísňuje i podmínky pro ty, kteří k oddlužení budou přistupovat nepoctivě.

Sledoval jsem také tu diskusi v Senátu ohledně pozměňovacího návrhu pana kolegy Aschenbrennera z klubu ODS, kterým chce zavést povinné minimální srážky. Musím konstatovat, že je bohužel nemohu podpořit, považuji to za cestu zpět. Proč?

Zaprvé, dle analýzy Ministerstva spravedlnosti je nezabavitelné minimum v exekuci v Česku kromě Slovenska při přepočtu na paritu kupní síly poloviční než v okolních státech. Zadruhé, minimální srážka v okolních státech neexistuje, nízkopříjmovým dlužníkům se nesráží nic, ani na Slovensku. Zatřetí, nezabavitelné minimum v minulých letech rostlo jen v důsledku extrémního růstu nákladů na bydlení. V současné době již nezabavitelné minimum opět klesá. V roce 2025 bude jeho reálná hodnota pro řadu domácností nižší než v roce 2021. Začtvrté, povinná srážka 945 Kč, u důchodců 473 Kč, postihne výhradně lidi pracující na menší úvazek, chudé rodiny s větším počtem dětí, starobní a invalidní důchodce s nízkým důchodem. Zapáté, povinná srážka 945 Kč výrazně snižuje užitek z prvních legálních příjmů, zvýší motivaci pracovat mimo legální ekonomiku, na což zase doplatí stát a všichni občané. Nemohu souhlasit s argumentem, a to zašesté, který zmiňují někteří exekutoři, že povinná minimální srážka je motivátorem pro přestup z exekuce do insolvence. Tento argument jsem úplně přesně nepochopil, přiznám se, i když mi ho vysvětlovali. Zasedmé, to je poslední, návrh považuji za prospěšný především pro exekutorskou lobby.

Dovolím si vás proto požádat o schválení návrhu novely ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost.