V pozadí hlavní debaty ale stojí ještě jiné téma. Média a většina politiků mu sice nevěnují výraznou pozornost, ale pro velkou skupinu občanů České republiky se jedná o otázku velmi důležitou. Jde o občany žijící nebo pracující v zahraničí. Český volební zákon neobsahuje formu korespondenční volby. Znamená to, že pro dle odhadů přes 500 000 českých občanů je velmi obtížné účastnit se voleb. Volební místnosti jsou pro mnohé z nich často stovky až tisíce kilometrů vzdálené.

Hlasování v zahraničí totiž probíhá pouze na ambasádách nebo generálních konzulátech. V reálném životě to například pro českého vědce, který absolvuje pracovní stáž na univerzitě v Seattlu, znamená cestovat kvůli volbám 18 hodin autem nebo 2 hodiny letadlem až do Los Angeles a zpět. V případě dvoukolových prezidentských voleb musí cestu absolvovat dvakrát. Je pak pochopitelné, že si i velmi zodpovědný občan při zvážení všech nákladů cestu za volbami vážně rozmyslí. Studenti na studijních pobytech si ji často ani nemohou dovolit z finančních důvodů.

Přitom korespondenční volba není žádná výsada, ale naprosto běžný servis, který svým občanům poskytuje drtivá většina států Evropské unie, ale i mnoho států mimo ni. V době, kdy po celé Evropě a světě pracují nebo studují statisíce českých občanů, je absence korespondenční volby v našich volebních zákonech neomluvitelná.

Přestože se za posledních dvacet let objevilo již několik pokusů o uzákonění korespondenční volby, nikdy se na politické scéně nenašla většina, která by ji nakonec prosadila. Nepodařilo se to ani nyní v Poslanecké sněmovně.

Námitky proti korespondenční volbě často souvisely s problematikou technického zajištění voleb a ústavních volebních principů. Nesouhlas některých politiků ale také vychází z přesvědčení, že občan, který neplatí daně v České republice by neměl ovlivňovat politiku. Tento způsob argumentace má vady hned v několika rovinách.

Mylná je již představa, že by snad práce nebo studium v zahraničí znamenalo automaticky neplacení daní v ČR. Dále pak důsledná aplikace principu neplatíš daně, nevolíš může vést až k upírání volebního práva občanům, kteří sice žijí v Česku, ale přitom také daně neplatí nebo platí jen daně nízké. Do takové skupiny by se mohli zařadit například studenti, penzisté nebo třeba rodiče na mateřské. Absurdnost takového přístupu nás vrací do pojetí volebního práva devatenáctého století.

Nelze ani přijmout argument, že občané trvale žijící v zahraničí nejsou přínosem pro naši zemi, tudíž by neměli mít možnost volit. Opak je pravdou. Právě oni jsou často ti, kdo reprezentují to nejlepší z České republiky v zahraničí a kdo navazuje pozitivní vztahy podporující ekonomickou a kulturní spolupráci. V mnoha odvětvích jsou našimi nejlepšími neformálními vyslanci.

Ekonomický přínos krajanů pro českou ekonomiku dokonce Česká národní banka každoročně vyčísluje. Zatímco v roce 2005 remitence spočítala na 30 miliard korun, v roce 2017 už to bylo více než 80 miliard.

Sečteno a podtrženo - absence korespondenční volby ve volebních zákonech představuje neomluvitelný dluh vůči občanům České republiky. Je ostuda, že o tom, co se v jiných demokratických zemích považuje za standard, u nás diskutujeme už desítky let a stále není politická vůle výkon volebního práva občanům v zahraničí usnadnit. Nyní se s projednáváním volebního zákona opět otevřela příležitost tento dluh splatit.

Sněmovna dnes bohužel opět promarnila příležitost ukotvit do volebního zákona možnost korespondenční volby pro české občany pobývající v zahraničí. Stalo se tak i přesto, že vláda se ve svém vládním prohlášení k přijetá korespondenční volby zavázala. Proto při projednávání volebního zákona v Senátu předložím pozměňovací návrh, který občanům ČR korespondenční volbu umožní.