První novinkou je koncept minimálního důchodu. Měl by na něj mít nárok každý, kdo dosáhne důchodového věku a odpracuje si potřebné roky. Většina kolegů v Komisi souhlasí, že důstojné minimum by mělo být aspoň 10 tisíc korun. Na to bychom měli peníze najít.

Druhou složkou důchodu je zásluhová penze. Ta už se bude odvíjet od výdělku. Čím více státu odvedu, tím větší bude moje penze. Komise navrhuje, zjednodušeně řečeno, aby za každou tisícovku hrubé mzdy nad určitou hranici (asi 15 tisíc), narostl důchod narostl o zhruba 150 Kč. Podle mých propočtů zvládneme ufinancovat tak maximálně 130 Kč. Rád bych se mýlil.

Do zásluhové penze by se (spravedlivěji než dosud) započetla i výchova dětí. Zároveň by každý občan dostal jednou ročně odhad svojí budoucí penze. Obojí dává smysl. Systém každoročního dopisu s výpočtem mají v Rakousku a lidi motivuje k dodatečnému spoření.

Mrzí mne, že experti z Ministerstva práce a sociálních věcí zatím nepřišli s vyčíslením celkových nákladů. Na posledním zasedání Komise jsem proto požádal, abychom propočty co nejdříve dostali. Jinak děláme účet bez hostinského.

Zatím jsme se také nedostali k debatě o třetím pilíři (dobrovolné spoření v penzijních fondech). Myslím, že řada věcí by šla v této oblasti dělat lépe. Neosvědčili se třeba transformované fondy, které jsou svázány tak přísnými pravidly, že lidem prakticky nic nenesou. U účastnických fondů zase výnos ukusují vysoké poplatky. Ty je potřeba snížit. A k debatě je i nastavení státních příspěvků.

Práce na důchodové reformě bude ještě hodně. Jakmile se posuneme dál, znovu se k tomuto tématu vrátím.