Novela insolvenčního zákona
Novela insolvenčního zákona bude zřejmě jednou z prvních norem, kterým se budu jako nově zvolený senátor věnovat. Protože jde o zákon, který může, v dobrém či špatném smyslu, ovlivnit život statisíců našich spoluobčanů. Novela insolvenčního zákona vyžaduje korekci
Většina lidí, kteří se problematikou dluhů zabývají, se shoduje v tom, že změna insolvenčního zákona měla přijít už dávno. Stávající koncept oddlužení totiž nefunguje. Zatímco počet lidí, kteří nejsou schopni svoje dluhy splatit, vytrvale roste a dosahuje možná už půl milionu, oddlužení, které by mělo být cestou zpět do normálního života, využívá sotva dvacet tisíc lidí ročně. Pokud chceme předlužení v České republice řešit, musí do oddlužení vstoupit mnohem více lidí.
Dosavadní zákon umožňoval oddlužení pouze lidem, kteří přesvědčili soud, že splatí alespoň 30 % věřitelských pohledávek. Byl to kompromis mezi dvěma principy – povinností dlužníků dluhy splácet a šance na nového začátku v případě, že se člověk dostane do neřešitelné životní situace. Zákon však nenaplnil očekávání. Ukázalo se, že většina lidí není schopna 30 % svých dluhů splatit, neboť mezi vznikem dluhu a zahájením oddlužení původní dluh narostl o vysoké úroky, sankční poplatky, náklady na vymáhání a další položky. Pohledávky, z nichž se mělo splatit 30 %, byly tak často mnohokrát vyšší než prvotní dluh.
Exministr Pelikán si byl tohoto problému vědom a připravil novelu, která dlužníkům umožňovala splatit, co mohou a po uplynutí sedmi let zbytek dluhu vymazat. Poslanecká sněmovna, však nakonec odhlasovala jiný zákon. Zásadní rozdíl je v ustanovení, o tzv. zpětném přezkumu. Pokud se totiž dlužníkovi nepodaří po pěti letech splatit alespoň 30 % všech pohledávek (tedy dosavadní minimální limit), bude o oddlužení znovu rozhodovat soud. Ten sice může vymazání zbylých dluhů schválit, ale jen když dojde k názoru, že dlužník vynaložil veškeré požadovatelné úsilí. Jak se ukazuje, tento pojem je natolik obecný, že si z jeho výkladem neví rady ani soudci, natož aby to dokázali dlužníci. Je proto velmi nejisté, zda do takto nejasně vymezeného procesu oddlužení budou lidé ochotni vstupovat.
Poslanci, kteří zpětný přezkum podporují, argumentují tím, že bez hrozby zamítnutí oddlužení nebudou lidé dluhy splácet. To ale není příliš pravděpodobné: v dnešním zákoně o oddlužení žádné ustanovení o zpětném přezkumu není, a přesto lidé svoje závazky v dohodnuté výši splácí. Mimo jiné i proto, že na tento proces průběžně dozírají insolvenční správci. Pokud by se lidé placení vyhýbali, správce může navrhnout, aby soud oddlužení zastavil. Tento princip bude v zákoně i nadále, takže pro zpětné přezkoumávání nevidím závažný důvod. Shrnuto, podtrženo – novela insolvenčního zákona přijatá Poslaneckou sněmovnou je sice krok správným směrem, ale ustanovení o zpětné kontrole považuji za kontraproduktivní a podpořím jeho zrušení.
