Vztah k Čínské lidové republice | Marek Hilšer
Přejít na hlavní navigaci
Sociální sítě

Mrkni na moje sociální sítě


Drobečková navigace

Vztah k Čínské lidové republice

Racionální česká zahraniční politika vůči ČLR by měla být realistická, založená na vzájemném respektu a reciprocitě

Počátek vztahů s Čínskou republikou se datuje do roku 1919. S Čínskou lidovou republikou (ČLR) udržuje Česká republika (ČSSR, ČSFR) vztahy od jejího vzniku v roce 1949.

Po roce 1989 se v české politice vůči ČLR odrážela základní hodnotová orientace na respekt k lidským právům a občanským svobodám. V posledních letech je ve vzájemných vztazích naopak patrný důraz na “ekonomickou diplomacii”. Zdůrazňování hospodářských aspektů vzájemného vztahu nicméně nepřineslo očekávané výsledky ani v oblasti čínských investic v ČR, ani ve vzájemném obchodu.

“Vlajkovou lodí čínských investic v ČR” se měla po roce 2015 stát čínská společnost CEFC China. Ta však v roce 2018 zbankrotovala po obvinění svých čelných představitelů z mezinárodní korupce. Dluhy, jež po sobě zanechala v ČR i jinde ve světě pak konsolidovala čínská státní agentura CITIC.

Vzájemný obchod rovněž nedoznal v souvislosti s “ekonomickou diplomacií” očekávaný růst. Český export do ČLR zůstává nízký; zvyšuje se pouze schodek obchodní bilance v neprospěch ČR.

Po “resetu” vzájemných vztahů (přechodu od principiální zahraniční politiky k “ekonomické diplomacii”) poskytla Česká republika ČLR značnou politickou podporu, zejména oficiální účastí ve strategických čínských iniciativách jako je “17+1" či “Pás a stezka” (BRI), jakož i osobní účastí nejvyšších státních představitelů ČR na kontroverzních symbolických aktech jako byla vojenská přehlídka v Pekingu v rámci oslav vítezství nad Japonskem v roce 2015 nebo každoroční summity BRI. Ani tato politická podpora nepřinesla hmatatelné výsledky ve vzájemných vztazích. ČLR naopak považuje za vhodné ČR trestat za postoje komunálních politiků. Na “šikanu” ze strany čínských úřadů si stěžuje již i český velvyslanec v Pekingu.

Racionální česká zahraniční politika vůči ČLR by měla být realistická, založená na vzájemném respektu a reciprocitě. V neposlední řadě by měla být koordinována s našimi smluvními spojenci v rámci EU a NATO. V každém případě by neměla snižovat těžce nabytou důstojnost ČR jako samostatného, demokratického státu.