Místní příslušnost exekutorů
Více než 800 000 občanů České republiky je v exekuci. Zhruba polovina z nich přitom dluží tolik, že už svoje dluhy nebude schopna nikdy zaplatit.
Proč je důležitá místní příslušnost exekutorů?
Navržená úprava exekučního řádu neodstraní řádění velkoexekutorů.
Více než 800 000 občanů České republiky je v exekuci. Zhruba polovina z nich přitom dluží tolik, že už svoje dluhy nebude schopna nikdy zaplatit. I když se jim podaří vyrovnat se s jedním věřitelem, úroky z dalších pohledávek dluh opět zvýší. Výsledkem je dluhová past.
Velký díl odpovědnosti za tuto situaci mají sami dlužníci. Mnozí si půjčili více, než mohli splatit či si neprostudovali podmínky, za nichž si půjčku berou. Řada z nich také odkládala řešení tak dlouho, až už bylo pozdě. Svůj díl viny mají ale i věřitelé, kteří často zneužívali těžké situace dlužníků a také stát, který byznys s dluhy umožnil. Lidé totiž často původní dluh již zaplatili a do exekucí se dostali až kvůli neschopnosti hradit závratně vysoké úroky, desetitisícové pokuty a přemrštěné náklady na vymáhání.
Bohužel, stát v minulosti dopustil také to, že výkon spravedlnosti přešel ze soudů pod kontrolu věřitelů. O tom, kdo bude exekuci provádět, u nás nerozhoduje soud, ale věřitel. Exekutor je tak sice teoreticky nezávislý, v praxi ale ví, že pokud plnění z dlužníka ne-vymůže, nedostane od věřitele další zakázky. Zejména někteří velcí exekutoři proto začali postupovat vůči dlužníkům s krajní tvrdostí. Při exekucích dochází na výhružky, ponižování a nátlak, aby lidé peníze „někde“ sehnali. Dlužníci si pak ze strachu berou další půjčky, čímž se do dluhové pasti propadají ještě hlouběji.
Chceme-li výkon exekucí zlidštit, je třeba pře-rušit ekonomické propojení mezi exekutory a věřiteli a vrátit výkon exekucí pod kontrolu státu. Neznamená to, že by se exekutoři měli stát stáními zaměstnanci. Postačí, aby exekutora dlužníkovi přiděloval podle náhodného principu nezávislý soud. Tento systém ostatně již dlouho funguje v řadě evropských zemí (např. v Německu, v Rakousku či ve Švýcarsku) a nedávno ho úspěšně zavedlo i Slovensko.
Příležitost ke změně se nabízí právě nyní, protože Parlament projednává novelu exekučního řádu. Do novely se přitom podařilo včlenit některá pozitiva, například zavedení povinné zálohy, kterou bude muset věřitel složit před zahájením exekuce. To by mělo omezit zahajování zjevně zbytečných exekucí, protože věřitel bude více zvažovat, zda má řízení smysl.
Bohužel, vládní návrh neobsahuje princip místní příslušnosti, který by odstranil zmíněnou závislost exekutorů na věřitelích. Navržen je pouze kompromis v podobě koncentrace, tedy řešení, kdy všechny exekuce jednoho dlužníka „dostane na starosti“ jeden exekutor. To sice zjednoduší komunikaci pro dlužníky i pro jejich zaměstnavatele, nicméně exekutora si bude stále volit věřitel (ten, který podal exekuci jako první).
Mám za to, že stát toho v oblasti dluhů a exekucí pokazil v minulosti už víc než dost. Pokud se tedy nepodaří princip místní příslušnosti prosadit pomocí pozměňovacího návrhu přímo ve Sněmovně, předložím příslušný návrh poté, co bude exekuční řád projednáván Senátem.